Zájezdní hostinec

Bokomara

1:NBma kraji města, kde trD#m7olej končí,
znám mF#maj7ísto, kde přFmerůstá trBmáva,
kde rozbitá cesta se s mD#m7ěstem loučí,
tam zF#maj7ájezdní hFmostinec stBmával,
prD#m7o všechny formany C#maj7i vandrovní
znD#m7avený dalekou pC#maj7outí
bD#m7ylo vždy víno i spC#maj7aní skrovný
D#ma chleba v ošatce z prFoutí.
2:Sem každej rád zašel a šel jeden hlas,
že k jídlu vždy zachutná sklenka,
že zelený oči a moc útlej pas
má hostinská - zrzavá Lenka,
večer, když s vínem se ozve i zpěv,
pocestným zachutná strava,
hostům pak do tváří žene se krev
a z dekoltu točí se hlava.
3:Ten dům tam stál snad sto dvacet let
a ještě před poslední válkou,
jak čas běžel dál, tak měnil se svět,
je kousek, co dřív bylo dálkou,
však jedno tam zůstalo tak jako dřív,
kdo zavítal, hlad měl a strádal,
dostal hned najíst, moh' vypít pár piv
i v noci, aniž by se hádal.
4:NBma kraji mBm/Aěsta už nBm/G#estojí nD#/Gic,
jen mF#maj7oderní bFmudova v mBměstě,
kde pivo prej tBm/Aočí se až z PBm/G#opovicD#/G 
a zF#maj7a pokoj zFmaplatíš dvBmě stě marek,
tam nekoupíš nic večer po deváté
a nocleh je dva týdny předem,
a co je vám platný, když nadáváte,
nechte se obložit ledem, a jedem!
5:Naj naj ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:14:54.592+00:00
Výsledky hledání: